Jsem anděl, ďábel, princezna, mrcha, děvka, kamarádka, dcera, ošklivka, kráska,..

Jsem a žiji. Jsem člověk mnoha tváří, ale to je každý. Vždycky jsem si připadala totálně mimo. Absolutně jiná a hlavně nepochopená. Asi je to jen můj pocit, ale prostě to tak cítím. Jsem jako malý mimozemšťánek, co se tu ocitl zcela náhodně s ustašeným ksichtíkem. Od života nič nečekám, ale na druhou stranu od něj čekám mnoho - všechno. Kdejaké štěstí, sračky, peníze, chudobu....Jsem neustálená, rozpolcená, občas se nenacházím a často se nepoznávám. Jsou dny, kdy se podívám do zrcadla a vidím jen tělesnou schránku, nikoliv sebe. Je to zvláštní. V tu chvíli si uvědomím, že lidé nejsou tělo, ale jsou to duše. Duše, které se na toto místo dostaly a neví proč. Věřím ale, že být tu, má nějaký důvod. Ne, ne veřeřím, já jsem si tím jistá. Naprosto. I já mám nějaký úděl. Mám potřebu něco změnit a udělat svět trochu jiným - lepším. Můj svět se točí kolem homosexuálů, přátel, mě samotné, kosmetiky a psaní. Možná jste se teď zasmáli, no, I don't care! Jsem divná, vážně jsem. Podivín? A co? Proto získávám určitou originalitu. Nepovažuji se za jednu z davu - tuctová nejsem. (Pozor - o vzhledu vůbec nemluvím). Mám se ráda, ale nenávidím se. Nechápete to? Nevadí, jednou pochopíte, jednou k tomu možná dospějete.
Nejsem moc schopná pořádných citů. Neumím si udělat takové pouto. Udělala jsem si ho jednou a to mi změnilo celý život a celý pohled na lásku a vztahy. Proto jsem tak trochu mrcha, co občas využívá druhé - své protějšky, aktuální partnery. Ano, oplácím. Ale nevinným lidem, co za nic nemohou. MIlovala jsem a tak jak jsem milovala, už nikdy milovat nebudu. Říkáte si "Cože, to je blbá šestnáctka, ta o lásce nic neví a žádný pořádný vztah nikdy neměla". Keci, nenávidím lidi, kteří tvrdí, že malé děcka nejsou schopny tak hluboké a procítěné lásky jako za "zralého" dospělého života. Ti co to tvrdí, jsou keténi. Tu osobu, co jsem milovala budu milovat už do konce svého života. Budu milovat a miluji další lidi, jenže i přes to, jaká velká láska by to byla/to bude, budu stále milovat tu osobu.(Ale nebudu na ni myslet, nebude se mi stýskat, ale tu lásku budu cítit stále). Nikdy nepřestanu. Ten člověk byl ten můj osudový. Takový už nepříjde. Kopije neexistuje. Ten člověk je jedinečný.
Nevím čím to je, ale jsem extrémně manipulativní a vlivná. Když něco od člověka chci, tak to mám a stejně to vypadá, že to byl jeho nápad. To jsem ale sviňucha, že? Jojo!! Já to vím.
Přehnaně se soudím. Více v tom negativním smyslu.
Na sebe mám jiný metr než na ostatní. Lidé říkají, že jsem hezká, pěkná, krásná. Promiňte, ale já to nevidím. Jsem hodně závistivá osoba (bohužel) nejvíce závidím lidskou krásu. Pukám, když vidím někoho nádherného....já mám prý alespoň překrásné oči...
Mám víru sama v sebe - občas. (smích) Věřím ve své dovednosti. Umím psát - a nebojím se to říct.
Bla bla bla, keci, keci, keci....co to ta kravička zase napsala.....