Cesta k sebevědomí

15. května 2011 v 13:16 | Cooky |  Já píšu

Někteté dívky maji problém vyrovnat se se svým zevnějškem, ale najdeme kvanta slečen, které nosí hrdě svůj nosánek nahoru a nebojí se to skrývat, naopak - na svoji krásu důrazně upozorňují. Je krásné, když o sobě člověk ví, že vypadá dobře, ale čeho je moc, toho je příliš - jak se tak říká.

Z holek se zdravým sebevědomím vyzařuje jakési pozitivum. Jsou spokojené sami se sebou a to přispívá k vnitřní, ale i celkové pohodě. Zato dívky s nulovým sebevědomím působí smutně a nevyrovnaně. Jsou raději osomotě, nežli v kolektivu.
Namyšlenou slečnu poznáte už na první pohled. Prostě to zní vyzařuje. Jak, to ví asi každý, jiste jste už potkali namyšlenou dívku. Neodsuzuji je, pokud se nechovají povýšeně a neshazují druhé. Pokud se ale chvástá a myslí si o sobě jen to nejlepší, tak jde takový člověk mimo mě, prostě si takové osoby nevšímám. Ale někdy to nejde, protože její zvednutou bradičku vidíte všude.


Já jsem si prošla trnitou cestou. Sebevědomí jsem si budovala pěknou řadu let. Nyní jsem konečně dospěla do chvíle, kdy mohu říci "Ano, mám zdravé sebevědomí.". Ale nemyslete si, že to bylo snadné, trvalo to dlouho a stálo mě to potoky slz a hromadu poškubaných nervů.
Shruba v 11ti letech člověk začně prožívat sám sebe, začně si všímat svého těla. Zkrátím to - příjde puberta. A nyní nastává ten velký zlom. Buď půjdete jednou cestou anebo to vezmete opačným směrem. Řekněme, že dobré sebevědomí naleznete na jihu a nulové na severu, kde je pěkná zima a tma. Já jsem se vydala tou horší cestou. Šla jsem tam, kde mě čekal pláč a nespokojenost - zrádný sever, sebevědomí hluboce pod bodem mrazu. Nenáviděla jsem pohled do zrcadla, záviděla jsem druhým jejich krásu. Probrečela jsem hodiny z důvodu nenávisti k sama sobě. Ano, bylo to těžké a nerada na to vzpomínám. Menší zlepšení nastalo, když jsem zpozorovala u lidí, že o mě mají zájem. Najednou jsem si nepřipadala jako úplná nula. Nejvíc se všechno změnilo, když mi bylo asi 14 let. To už jsem nevypadala jako malá zrůdička. Ženy zrají jako víno a jsem ráda, že i já. Ve 14ti se mi už pěkně začaly bouřit hormony. Sebevědomí letělo prudce nahoru, ale stále nebylo zcela "normální". Nevěřila jsem lidem komplimenty, nevěřila jsem jim nic. Největší skok zaznamenávám po 15tých narozeninách, kdy se mi po pohledu do zrcadla nechtělo zvracet ani brečet. Zjistila jsem, že se líbím klukům a začala jsem toho silně využívat. Koho jsem chtěla, toho jsem měla. V tomto směru to pro mě bylo velice snadné. Nejlepší to bylo těsně před 16náctými narozeninami, kdy o mě byl zájem ještě větší. Líbila jsem se klukům a dokonce i holkám. Bylo to pro mě krásné a spokojené období. Dokonce jsem pak nafotila profesionální fotky a má představa o sobě samé byla vážně pěkná. Pak se ale něco stalo, veliký zlom, musela jsem si ostříhat vlasy a změnit alespoň na mějaký čas image. Musela jsem z internetu odstranit úplně všechny informace, fotky, prostě všechno. Řekněme, že jsem se dostala do nějakého maléru a já se musela skrývat, aby mi nebylo ublíženo. S mými vlasy šlo i moje sebevědomí do háje. Hrozně kleslo, tak náhle a já se zase bála, že si vše budu budovat odznova. Ty vlasy byly ale vážně odporné, byly krátké, sahaly jenom po klíční kosti a byly promelírované blod. Po týdnu jsem to prostě nevydržela a vlasy si obarvila zpět na hnědo. Zlepšilo se to, ale střih zůstávat stále katastrofální. Asi po měsíci jsem si zvykla a sebevědomí se naštěstí vrátilo zpět, kde bylo. Teď je to už půl roku, co jsem si vlasy musela šmiknout, nyní mi vlasy sahají nad prsa, rostou mi velice rychle a jsem za to vážně ráda. Mé sebevědomí je zdravé a já jsem spokojená.

Ať už bude vaše cesta za sebevědomím jakkoliv trnitá, věřte si a mějte se rádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mischell & TeruŠ Mischell & TeruŠ | Web | 15. května 2011 v 15:02 | Reagovat

Krásně napsané! :) Sluší ti to ♥

2 ♥Bubble♥ ♥Bubble♥ | Web | 15. května 2011 v 15:38 | Reagovat

Já teda nějak  se sebevědomím nemám problémy. :) Já se mám ráda takovou jaká sem. :) A chtěla bych něco k namyšleným holkám, jak si psala, že je obcházíš, že si jich nevšímáš. Tak u mě to tak není, já bych si jich ráda nevšímala, ale to vážně nejde a nemám ráda namyšlené holky. Prostě mi lezou na nervy. :D
P.S.: Na fotce ti to velice sluší a krásně napsaný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Při přistihnutí kopírování či přivlastňování mých textů či fotek budeš náhlášen adminovi blog.cz | Děkuji ti za návštěvu blogu |