Když se řekne RODINA

17. června 2011 v 18:10 | Cooky |  Já píšu
Na toto téma mě navedla právě probírající látka v hodinách pedagogiky. Rodina je poněkud zapeklité slovo, někdo si představí lásku, jiný zázemí, další řev a hádky. Co se vybaví vám?
Má spolusedící Elis si s naší profesorkou vyměnila rozdílné názory. Její názor na rodinu byl takový, který se naší vyučující zřejmě nezdál, ale mě byl poněkud blízký. Vyprávěla o tom, že kdyby mohla, ráda by se už osamostatnila, nebyla závislá na penězích svých rodičů, žila si svůj život a mohla by naplno projevit svou osobnost a myšlenky. Učitelka absolutně nechápala, že něco takového může říct, já zase nechápu učitelku, že to nechápe. To se musela mít za mlada jako v bavlnce, když tomuto neporozumí.


Zaznělo hodně názorů, některé pozitivní, jiné negativní. Pro jiné je toto téma velice citlivé vzhledem k těžké rodinné situaci.
Největší negaci ve své rodině vnímám tu, že nemám dostatečnou volnost, kterou se svojí povahou prostě vyžaduji. Nemůžu dělat tolik věcí, kteří mí vrstevníci mohli dělat už třeba ve 14ti letech. Histerie a přehnaný strach té, co mě porodila mě naprosto svazuje. Nemyslím si, že je normální si myslet, že mě každý chce znásilnit a za každým rohem číhá vrah, který se klepe na to, až mě zatáhne do auta, odjede se mnou, zaškrtí mě a hodí do řeky. A také si myslím, že mi žena, která nosí pánské pohorky nemůže radit, co nosit za oblečení.
Ano, možná je pěkné, že o mě má matka strach, ale čeho je moc-toho je příliš. Jsem si jistá, že v této míře to příliš skutečně je.
Kdy jsem naposled slyšela "Jak se máš?" od své rodiny? Oh, bohužel si nevzpomenu. Možná je to už nějaký rok zpátky. U nás se jen kladou otázky "Co bylo za známky" a "Máš uklizeno?".
Ne, netvrdím, že nejsem spokojená. To jsem. Mám co jíst, mám kde bydlet, mohu studovat, mohu si kupovat věci které potřebuji a které chci. Ale smutné na tom celém je, že při první příležitosti sbalím saky paky a jdu. Jdu si žít svůj život, nikým neomezovaný, neřízený, nekontrolovaný, prostě free, takový, jaký ho budu chtít.
Jistě, možná si říkáte "Hloupá puberťačka, ještě bude brečet, aby mohla být s maminkou, ta se ráda vrátí" omyl. Toto si vážně nemyslete.
Nechci, aby jste nebyli dojmu, že svou rodinu nemám ráda, samozřejmě mám, ale vím, že to mohlo být 100x lepší. Ale víte co? Už je to tak zajeté v kolejích, že toho nelituji a neměnila bych vztahy, které máme. Jsem ráda, že nejsem člověk, který rodiče hltá a považuje je za ty nejlepší na světě. Mám svoji hlavu, své názory, ve většině svých myšlenek se rozcházím s ostatními příslušníky mé famílie. Nehltám každé slovo, co mi je řečeno. Vše si přeberu po svém. Bouřím se a silně vzpírám, nejsem něčí loutka, nejsem majetkem svých rodičů. "Maminčina holčička" nejsem. Společnou máme pouze krev a geny a pár rysů v obličeji máme podobných. Osobnosti jsme však zcela jiné. Jsem velice ráda, že mám povahu po otci. Průbojnou, držkatou...člověk musí mít trochu prořízlý jazyk, s tím se dostanete dále. Zatímco s klidňoučkou, introvertní povahou bych byla zcela někde jinde.
Love you all, ale někdy mě vážně serete! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Říkáš lžička nebo žlička?

lžička
žlička

Komentáře

1 Mischell & Terriés Mischell & Terriés | Web | 17. června 2011 v 18:41 | Reagovat

Pěkný článek! :)

2 ♥Bubble♥ ♥Bubble♥ | Web | 17. června 2011 v 18:43 | Reagovat

No téda. Já mám úplně jiný názor na rodinu, ale až na to, že taky nehltám každé slovo :D a mám taky povahu po tátovi :D jsem jiná než ségra já jsem víc držkatá :D

3 - monika - - monika - | Web | 17. června 2011 v 18:48 | Reagovat

děkuji

4 MadameBijou MadameBijou | Web | 17. června 2011 v 18:51 | Reagovat

Moc děkuju. Mamku ta výroba moc baví.

5 Michelle♥ Michelle♥ | E-mail | Web | 17. června 2011 v 18:57 | Reagovat

mám takový pohodový rodiče,ale o známky jim jde taky především, což mě neštve jsem v klidu ne :D no neboj jednou odejdem a myslím, že jim budeme chybět více něž ony nám :)

6 Kikisek Kikisek | Web | 17. června 2011 v 19:06 | Reagovat

dobrej článek. Já se ti ani nedivím, že chceš žít život podle sebe. Já to mám doma tak podobný, že nemámtakovou volnost, jako třeba ostatní. Jo, je mi teprve 14, ale věkem se u mé matky nic nemění. Ještě hezčí je to, že nevěří svýmu manželovi, že dokáže ohlídat své díte :D já vím proč mu nevěří a myslí si to, protožře já si to myslím taky, a proto vím, že bych měla taťku v tomhle ohledu využívat,a le ona mě nenechá udělat ani tohle :D Teprve až mi bude 18, tak mi nebude moct pravidelně v deset hodin volat, kde jsem. A s tebou mám společný taky to, že jsem povahou po taťkovi :D taky tak trošku tvrdohlavá a držkatá :D a jsem za to ráda, že se nebojím za to, co jsem, protože když si představím, že bych byla jako kamarádka a bála se vyjádřit svůj názor a nebo jako kamarád, kterej o tom vždycky jenom básní, ale skutek utek, tak jsem fakt moc ráda, za to, že nejsem po mamce věčně vynervovaná s názorama 18. leté slečinky :D

7 Maiya* Maiya* | Web | 17. června 2011 v 19:18 | Reagovat

Když se řekne rodina , tak se mi vybaví pohoda , prázdniny , dovolené u moře a na horách a především milující rodiče :)

8 Cooky Cooky | Web | 17. června 2011 v 19:19 | Reagovat

[7]: tak to jsi šťastná holka

9 chilipapricka chilipapricka | Web | 17. června 2011 v 19:44 | Reagovat

jéé děkuju:)

10 Sandy Sandy | 17. června 2011 v 22:50 | Reagovat

Když mi bylo jako tobě, tak jsem si říkala to samé ohledně strachu rodičů....Jak si vypisovala...Měla jsem to stejně a nebo alespoň podobně:) Nikam jsem nemohla...Jít se bavit nebo tak...Tudíž jsem to musela dělat tajně...Strach jsem ani neměla...Ale dneska je mi 20 a musím říct, že ten strach mám...Bojím se jít někde, když člověk vidí, co se každý den děje....Možná je to i tím, že jsem byla jako menší "strašená".....:))))) A postavit se na vlastní nohy taky chvíli dá....Každý si řekne, jak rychle, co bude dospělý vypadne, ale někdy to tak rychle nejde... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Při přistihnutí kopírování či přivlastňování mých textů či fotek budeš náhlášen adminovi blog.cz | Děkuji ti za návštěvu blogu |