Cože? 18? Kdy se to stalo, že život tak rychle utekl? Už v listopadu se oficiálně stanu dospělým člověkem. No, zatím ale jenom na papíře, nikdo netvrdí, že jsem duševně dospělá. Možná někdy, možná také ne. Kdo ví. Jak roky jdou, uvědomuji si, že nic, kromě čísla, se nemění. Opravdu. Připadám si pořád stejná. Nevidím ve své duši žádné roční zestárnutí. Uvnitř jsem stejná. Na venek možná nějaká změna je. Mívala jsem baculaté tvářičky, ty se mi věkem zatahují. Díky bohu. Ale víc bych ocenila, kdyby se mi třeba věkem mé uši rozhodly, že se připlácnou k lebce a že už nechtějí odstávat jak ucho od hrnce.
Možná, že se přeci jenom něco změnilo a já jsem zmoudřela. Některé věci vás prostě změní, ať chcete, nebo ne. Možná, že mě změnil on. Dokonale nádherný blonďák, s lícními kostmi, jak model a překrásně tvarovaným...ehm...zadkem. A taky s krásnou povahou. Když s někým máte vztah, který není založený na pubertálním vzplanutí a na pouhé živočišnosti, naučí vás to mnoho věcí. Osobnost možná vážně trochu zmoudří. Ten druhý vás totiž něco naučí. Mě naučil určitě spoustu věcí. Tak třeba to, že palačinky jsou lepší, když se dělají na másle a ne na oleji. Taky mě naučil, že není smrtelně nutné sprchovat se každý den, do rána na vás totiž nevyroste plíseň, ani celý svět pro bakterie. Naučil mě milovat víc sama sebe. Ukázal mi, že nejsem nikdo, ukázal mi, že jsem někdo. Dokázal mě přijmou se všemi chybami. I když náš vztah není každou chvíli dokonalý, vlastně je, protože vždy oba víme, že se každá nesrovnalost vždy vysvětlí...a těch špatných chvil je míň, než těch krásných. Ano, naučil mě ústupu a kompromisu. A každá malá ošklivá chvilka neštěstí, stojí za to přežít, protože se vám to vrátí ve velké kupě štěstí. Naučil mě trpělivosti. Takže ano, za ten rok jsem moudřejší.
18 let pro mě neznamená "HURÁ, MŮŽU CHLASTAT", ani náhodou. Nechci se opít na své 18nácté narozeniny. Děkuji, nemám zájem pít něco, co mi nechutná a pak to následně vyzvracet a s tím hnusem ještě vyklopit antikoncepci a pak být měsíc bez....bez blízké přítomnosti mého milovaného, blonďatého M. Raději si narozeniny užiju při plném vědomí, s mými přáteli. Myslím, že seskupení lidí se vyhoupne maximálně na číslo 4. A víte co? Nikoho jiného nepotřebuji. Hlavně, aby tam byl M. a J. - dva nejlepší muži mého života. Pak ať se přidá kdo chce, ale jen ty dva tam budu opravdu chtít a potřebovat. Viděla bych to stejně tak, že nejlepší dárek bude od mého M., který by si mohl vzít inspiraci z mého dárku pro něj k jeho 23. narozeninám. Dárek se mu moc líbil a asi půl hodiny si ho musel fotit. A on si tohle přečte, takže ho to stejně trkne! :D :)
A co bych vlastně chtěla k narozeninám, kdybych si mohla vymýšlet? Takže tati, protože vím, že to také budeš číst.....nakupování on-line je fajn a ještě, když se k tomu přidá kosmetika. Takže nakupování kosmetiky on-line. Podrobnosti osobněji :D každopádně elfkosmetika.cz je docela fajn web pro nákup :D
Pamatuji si, že minulý rok jsem to s dárkem od taťky udělala úplně stejně, napsala to na blog a vážně to dostala. Jsem to ale mrška vypočítavá, že? :) Hihi, ale kdo umí, umí. A kdo neumí, je blbej a má smůlu. Má drzost se mi vyplatí, ještě uvidíte! :)
A jako každá správná holka bych chtěla hromadu bot, oblečení a já nevím, čeho ještě. Ale to je rozmar, to vlastně ani nepotřebuju. Upřímně by se mi hodil mobil, nějaký, co nebude vypadat jako cihla a kalkulačka zároveň. S mobilem potřebuji volat a psát, nic jiného od něj nepotřebuji. Takže z toho vyplívá (píše se tu měkké i po l, nebo ne?...už potřebuju do školy :D), že netoužím po mobilu za 9 tisíc, bohatě bych se spokojila s nějakým starším modelem dotykového telefonu, v nižší cenové kategorii.
A jako veliký snílek bych si samozřejmě přála hodně štěstí, zdraví a lásky. To oželím i tu ElF kosmetiku a muže oblečeného pouze v kravatě. Hlavně, ať fungují tyhle tři věci. Prosím. Zdraví je asi nejdůležitější, ale já chci, aby fungovala ta láska....nejméně na 100%.
A jako veliký snílek bych si samozřejmě přála hodně štěstí, zdraví a lásky. To oželím i tu ElF kosmetiku a muže oblečeného pouze v kravatě. Hlavně, ať fungují tyhle tři věci. Prosím. Zdraví je asi nejdůležitější, ale já chci, aby fungovala ta láska....nejméně na 100%.
No a kdyby mi ještě někdo chtěl udělat radost, přála bych si kulmu na vlasy. Nosím pořád rovné vlasy. Pořád, opravdu. Jednou za 100 let je nosím jinak. A M. se moc líbí, když je mám natočené. Chtěla bych pro něj být pořád krásná a sem tam jiná, jako třeba s těmi kudrnatými vlasy. Kecám, teď to zas zní, že se celá má mysl točí jen kolem něj. Ale...ona je to pravda....ups.
Nedělám si řidičák. Chtěla bych, vážně. Sice bych se moc bála, ale určitě bych to zvládla. Zatím jsem přece zvládla všechno. Dokonce i jak mi na chirurgii stříhali do palce nůžkama a proud krve zasvinil celý plášť lékařky, společně s rukavicemi a lehátkem, na kterém jsem ležela. Tak bych přece udělala i tu autoškolu. Ale zas ty peníze. Dost zmiňované téma u mé osoby, no ne? Kdybych nebyla lenoch, tak si nějaké peníze určitě vydělat dokážu. Ale já se pořád na něco vymlouvám.
A jedno mé OBROVSKÉ přání? Neuhodnete. Plastická operace. Ne, nechci prsa, mám je krásná i od přírody (ne velká, krásná a to mi stačí). Ne, ani nos...mám tam sice hrbolek, který zatím úspěšně ukrývám a vy o něm snad možná ani nevíte. Jsou to ouška. Vlastně jsem se o nich už výše zmiňovala. Chci je přišít. A víte co? Jednou si je přišuju. Minimálně před svatbou. Chci vyčesaný účes a né, že ne! A ano, svatbou, opravdu se chci jednou vdát a bydlet s mužem v baráku s bazénem...a řekněme...bez dětí....zcela upřímně...a nesuďte mě.
Koukám, že jsem měla dost co říct, k mým nastávajícím 18náctým narozeninám. Tak mi fanděte, ať se jich ve zdraví dožiju a vše klape, jak má.
Gabriela