Pitva vztahu

28. září 2012 v 19:28 | Gabriela |  Já píšu
Ve vztahu člověk naráží na nespočet situací, překážek, ale i radostí. Co je na vztazích to krásné a co se nám na nich nelíbí? Co převažuje? Jsme spokojení?

Sama se "vezu" v tom citovém kolotoči téměř rok, zažívám krásné chvíle, ale občas narazím i na něco, co se mi nelíbí. Ale nic není dokonalé. Někdy mám pocit, že v zájmu jakési rovnováhy života musíme oplácet dokonalost nedokonalostí, štěstí neštěstním a slunečno deštěm.

Jsem jedna z těch dívek, kterým se líbí ve vztahu víc, než aby si každý den zapisovala do nekonečně dlouhého seznamu nová a nová jména mužů. Vztah pro mě je, ale i není jistota. Bohužel nikdy nic není samozřejmé. Nebo je? Ale vzbuzuje ve mně naději, že na světě je stále něco krásného a pro co žít. I když se sem tam ukáže, že není všechno zlato,..

Kdybych měla odpovědět, co se mi na vztahu líbí nejvíc, aby si by to bylo....a víte co? Já vlastně ani nevím, co bych měla odpovědět. Vybrat jednu jedinou věc? Z těch všech? To je těžké. Moc se mi líbí to, že se mám ke komu vracet, že na mě někdo čeká, že k někomu patřím, že má někdo stejný humor jako já, že mě někdo umí rozesmát jako nikdo jiný, že mám vedle koho usínat a vedle koho se probouzet, že mi někdo řekne "miluji tě", že ke mně někdo vůbec něco takového může cítit, že dokáže uspokojit mé touhy, že mě podrží a pomůže mi. To jsou všechno věci, za které jsem nesmírně vděčná a pro které stojí žít. Tyhle věci udělají z všedního dne nevšední a den plný deště a mlhy se nezdá být tak tmavý. Láska je světlo. Kdybych byla hvězdou, zářila bych na míle daleko.

Na druhou stranu je láska něco, co vás spoutá a asi bych řekla, že i změní. Nevím, jestli změnila vás, ale mě asi ano. Co se toho spoutání týče, vaše city spolehlivě zajistí, že začnete šílet. Najednou ve vaší mysli není místo na nic a na nikoho jiného. Úplně vás to vcucne a vy se divíte, kde je vaše staré já, které ještě před nedávnem mohlo myslet jasně a nekoukalo očima zamilovaného. Nikdy jsem si nemyslela, že se někdy v životě rozbrečím u filmu, nebo že si někdy budu googlit výraz "svatební šaty". A podívejte se, stačí jeden chlap a váš (můj) mozek se zblázní. Nejen, že mě rozbrečí i Sex ve městě, já už se dívala i na fotky svatebních šatů. Vím, že svatba je něco, co si přeje téměř každá dívka už od malička, já ale byla ještě před pár měsící úplný odpůrce tohoto svazku. Když se na sebe podívám dnes, jsem citlivá holka (kdy je správný věk na to, abych se mohla začít oslovovat "žena"? Je tu nějaký společenský práh?), která se ráda baví s kamarádkami o tom, jaký chce dům a jakého psa a ano, jednou se bude chtít vdát. Někdy mi přijde, že jsem se proměnila ve filmovou slípku, která nemluví o ničem jiném, než o svém chlapovi a o budocnosti s ním. Ale já nevím...je to špatně, nebo není? Naštěstí mám přítele s romantickou duší a on byl první, který se o něčem takovém vůbec začal bavit. A je dobré vědět, že pokud vztah vyjde, váš přítel jednoho dne poklekne a požádá vás o ruku. (A pokud ne Vás, tak alespoň nějakou jinou).

Jsou tu ale stinné stránky. Temno, šero a slunce schované za mraky, které se ztrácejí v husté mlze. Věci, o kterých se možná nemluví. Hádky, nejistota, nevydařený den, nepovedený sex, někdo třetí, lži, a další nepříjemné nástrahy krutého života a trnité cesty vztahem. Každý si prvních pár týdnů v novém vztahu, především v první vážném vztahu, myslí, že je nic takového potkat nemůže. Ale může. Jsem si jistá, že nějaké nepříjemnosti prožije úplně každý pár a to i ten nejdokonalejší. Dokonce i dva lidé, kteří spolu byli od sedmnácti až do konce života, měli nějaké trable. Každý to prostě zná, každý to zažívá, nebo zažije. Překážky najdeme všude a vztah není vyjímka.

Nikdo nemá rád komplikace. Člověk by si přál, aby šlo všechno hladce, bez ran a facek. Lze se něčemu takovému vůbec vyhnout? Mně osobně užírá na vztahu jedna věc. Nikdy si nemůžu být ničím jistá. Ani, když já miluji a on miluje. Člověku do hlavy prostě nevidíte a nemůžete si přečíst myšlenky. Když se zeptáte, jak bylo na párty, tak si nemůžete v myšlenkách přečíst vzpomínky a dokonale si zkontrolovat, jestli vám byl mužíček zcela věrný a co prováděl. Neověříte si vlastně nikdy nic a jediné, co vám zbývá, je věřit. Věřit - důvěra. Tohle musí ve vztahu fungovat. Ale myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že ne vždy je to úplně snadné a pochybnosti se prostě objevují. Někdy je těžké věřit.

Tak či tak, myslím si, že stojí za to budovat si vztah, který je postavený na lásce. A nějaké problémy? Dají se vždy překonat, pokud nejsou zásadní. Hádka o tom, že ženská chce jít ven a chlap ne? Prkotina. Nevěra? Au, to už ale zase ne.

Kdo jsem, abych psala o vztazích? Nevím. Prostě asi jen zamilovaná holka. :)

Gabriela
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lily* Lily* | Web | 28. září 2012 v 19:47 | Reagovat

..a já jenom puberťačka, co si myslela, že vztahům rozumí..

2 Gabriela Gabriela | Web | 28. září 2012 v 19:49 | Reagovat

[1]: myslím, že vztahy se pochopit ani někdy nedají...je to taková malá záhada...co si myslíš jeden den, druhý den může být úplně jinak

3 ♥Bubble♥ ♥Bubble♥ | Web | 29. září 2012 v 0:59 | Reagovat

Já jsem ještě kluka neměla, takže vůbec nic nevím .. Furt jen s kamarádkama probírám jejich vztahy, ale já ještě ani jednoho kluka neměla ..
Vůbec si neumím představit jak to je milovat, jak se k tomu vůbec dostanu, prostě nedokážu ..

4 Radka Radka | 29. září 2012 v 14:49 | Reagovat

Jak jsi napsala- nejdůležitější ve vztahu je věřit. protože nikdy si nemůžeš být ničím 100% jistý. A pokud nevěříš, tak tě to naprosto ubije, psychicky zdeptáš sama sebe a nakonec zabiješ i ten vztah.. Já jsem momentálně v situaci.. nevím jak se to stalo.. prostě jsem asi přestala věřit a žere mě úplně každá maličkost. Každý si s někým píše, i já si píšu se svými kamarády, tak nevím, proč by si přítel nemohl psát se svýma kamarádkama, ale když je tam pochybnost (kterou ale nemám proč mít), ta to tak strašně ubíjí. Tak moc. A ta pochybnost roste a dle mého názoru, když už tam jednou je, tak se nikdy nevytratí.. Držím palce, ať Tvůj vztah pořád roste a neustále se prohlubuje ;-)

5 :) :) | 29. září 2012 v 14:57 | Reagovat

krásně napsané:)

6 Ellen Ellen | 29. září 2012 v 20:55 | Reagovat

Jak říká jedno "přísloví", které se mi moc líbí: "Krize jsou od toho, aby se překonávaly". :) :)

S tou důvěrou máš pravdu. Ve vztahu jsou snad nejdůležitější pojmy láska a důvěra. Já jsem ráda za to, že od pochybností už mám pokoj, nějak jsem se od nich dokázala odvázat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
|Při přistihnutí kopírování či přivlastňování mých textů či fotek budeš náhlášen adminovi blog.cz | Děkuji ti za návštěvu blogu |